Investování není o jediné konkrétní investici. Jak se lidově říká, byla by to sázka na jednoho koně nebo ponechání všech vajec v jednom košíku. Pokud se trh rozhodne jít opačným směrem nebo zasáhne jiná nepřízeň osudu, s vloženým kapitálem to špatně skončí. I ten nejlepší kůň si občas zlomí nohu a košík někdy spadne. Nemovitost shoří, společnost zkrachuje, zlatou cihlu ukradnou, privátní klíče ztratíte a hotovost požere inflace. Aby se snížilo riziko ztráty kapitálu, rozložení mezi více investic dává smysl. Na takové portfolio se potom musí hledět jako na celek a neupínat se na jednotlivé části.

Způsoby diverzifikace

Základní typ rozložení nabízí různé třídy aktiv: akcie, dluhopisy, nemovitosti, komodity, digitální aktiva, umění. Takto poskládané portfolio je odolnější vůči událostem ovlivňujícím pouze danou třídu. V ideálním světě bude investor dbát na to, aby vybrané třídy resp. pohyby cen na jejich trzích nebyly korelované nebo aby byly korelovány negativně. V praxi to znamená, že v různých makroekonomických situacích nepůjdou ceny těchto tříd vždy stejným směrem nebo půjdou přesně opačným směrem. Využití tohoto principu komplikuje několik faktorů. Korelace jsou odvozovány z historických dat o pohybech cen. Třídy aktiv, u nichž se tato data systematicky nesledují (umění) nebo nemají dostatečně dlouhou časovou řadu (digitální aktiva), tedy není možné statisticky srovnávat. Některá aktiva jako zlato a ropa se v minulosti chovala různě1, a tak není pohyb jejich ceny vůči jiným třídám aktiv spolehlivě odhadnutelný. V neposlední řadě, korelace se od sebe liší v závislosti na tom, zda se pohybujeme v inflačním nebo deflačním prostředí.

Diverzifikovat je možné i uvnitř dané třídy aktiv podle bezpočtu dalších faktorů jakými jsou například velikost kapitalizace společnosti, odvětví a zaměření (akcie a podíly), využití a typ (nemovitosti), způsob zajištění a splácení (dluhopisy), druh a způsob vlastnictví (komodity).

Další možnost diverzifikace nabízí geografické rozložení. Aktiva nepodléhající rozmarům počasí a zákonům jediné země budou zřejmě bezpečnější. Stejně tak některé státy a oblasti budou pro určité typy investic vhodnější či méně rizikové než jiné.

Klasický způsob diverzifikace je prostá kvantifikace: rozložení kapitálu mezi více podobných aktiv jedné třídy, např. držet akcie několika farmaceutických firem spíše než jedné nebo držení celého indexu určitého odvětví. U nemovitostí hraje svou roli pořizovací cena a velikost portfolia, kdy investor nemusí dosáhnout na více takových investic. V případě umění zase asi nebude nejlepší strategií nakoupit obrazy dvaceti různých malířů a doufat ve zhodnocení většiny z nich.

Koncentrace a ředění

Podle toho, ze které ekonomické teorie investor vychází, bude se lišit jeho pohled na ideální počet investic v portfoliu. Zatímco teorie moderního portfolia se nespokojí s ničím menším než držením indexu celého trhu, investoři vycházející z proudu behaviorální ekonomie nejčastěji uvádějí čísla od několika jednotek po nižší desítky pozic. Pokud akceptujete premisu první teorie, že jednotlivec nemůže kontinuálně dosahovat vyšších zisků než je průměr trhu, potom je váš investorský přístup velmi jednoduchý a kvantifikace bude hrát prim. V případě, kdy je vaše teze opačná a věříte, že je možné dlouhodobě porážet trh (jako já), potom se budete nejspíše snažit najít ideální počet investic a postupně se mu přiblížit.

Koncentrované portfolio je více náchylné rizikům spojeným s jeho několika málo investicemi. Kvůli nízkému počtu a podle druhu jednotlivých pozic může být také výrazně volatilnější. Na druhou stranu, v případě výběru jedné či dvou pozic s nadprůměrným zhodnocením bude růstový potenciál celého portfolia mnohem vyšší. Příliš diverzifikované portfolio se naopak může přiblížit průměru trhu, protože nízký procentuální podíl nejvýraznějších pozic s portfoliem tolik nezahýbe. Dochází k ředění několika skvělých příležitostí větším množstvím pouze dobrých příležitostí. Naopak se rozprostřou také rizika. Nejhorší situace nastává tehdy, když investor doplňuje portfolio na svůj ideální počet investic za účelem diverzifikace, i když se v daném období v jeho investičním rámci žádné dobré příležitosti nevyskytují. To je prostě blbost.

Progrese a vyvažování

Investování je dynamická činnost. Člověk se v průběhu života mění, je vystavován novým životním situacím a jednotlivé fáze s sebou nesou určité nároky, povinnosti, preference. To se nutně odrazí na věcech jako jsou nové investiční cíle a jejich horizont, vztah k riziku, nároky na likviditu, únosná míra volatility a další. Je to hlavně faktor věku, který hýbá s mírou diverzifikace a ideálním počtem investic. S rostoucím portfoliem se zároveň mohou začít otevírat nové příležitosti v třídách aktiv, které nebyly dříve dostupné vlivem nároků na vyšší vstupní kapitál.

V průběhu vývoje tržní ceny jednotlivých investic přirozeně dochází někdy i k výrazné procentuální alokaci v některých třídách aktiv. Vyvážení takových nepoměrů nastává až po ukončení investičního horizontu dané investice, nikoliv na základě uměle stanovených škatulí v předem daných termínech.

S rostoucím kapitálem se v čase bude míra diverzifkace mého portfolia zvyšovat úměrně tomu, jak se bude přesouvat důraz z růstu hodnoty na její dlouhodobé udržení.

Součástí mé investiční strategie je diverzifikace postupná. V začátcích investování, v současnosti a v dohledné době volím vyšší míru koncentrace absolutního počtu investic s důrazem na výrazný růst. To vše za cenu tolerance tržních cyklů a zvýšené volatility, která v daných investičních horizontech nehraje podstatnou roli.


  1. Zlato a ropa nejsou vnímány pouze jako komodity s jediným způsobem využití. Zlato pro mnohé reprezentuje peníze nezávislé na monetární stabilitě jediného státu. Ropa je zároveň strategickou surovinou nejen v dopravě, výrobě či energetice.